na Blog.cz

Proč sledujeme ty láskyplné filmy, kde prostí lidí žijí je z doušku lásky a upřímných úsměvů. Kde nemají co jíst, ale přesto drží spolu - nebo se o to alespoň většinou snaží.

Spoustu lidí na ty příběhy nevěří. Spoustu lidí na ně ani nechce věřit. Otázka je.. Proč ? Proč by někdo nevěřil na příběh, který dává naději a hřeje u srdce?

To bohužel nemůžu moct posoudil. Já osobně s tím vlastní zkušenosti nemám a na ty pevné příběhy (možná naivně?!) věřím. Nikomu to neříkám, nevyprávím mu, jak moc bych chtěla zažít některé okamžiky vytržené z filmu. Musím říct, že zamilovaná jsem ( ááž po uši) a nepotřebuju nějakýho prince, nebo někoho, kdo přijede na bílém koni.

Věřit v něco tak krásného, jako jsou filmy, či vyprávěné příběhy o lásce, je pode mě zcela normální. No holky neříkejte, že by jste nechtěly, aby Vás někdo ráno probudil sladkou pusou na čelo a první, co by V8m věnoval, by byl upřímný úsměv plný lásky. I to se stává - věřte mi ! :)

Napadlo mě o tom psát, když nedávno dávali Bídníky na Nově. Seděla jsem zrovna na posteli a psala jsem seminární práci z matematiky. A jak mě tahle myšlenka napadla? ...

... Dívám se na Bídníky a píšu. Byla jsem do toho tak ponořená, tak zaujatá, že jsem odložila seminárku z matematiky, vzala si tužku, papír a začla psát. Nechala jsem se plně ponořit do atmosféry Velké francouzké revoluce.

Ten příběh se mi neuvěřitelně líbí. Nevím proč, prostě je něm něco zvláštního a vyjimečného, co mě donutilo pustit mojí uzdičku citů a plně se věnovat filmu. Líbí se mi děj, až neuvěřitelně. Zkrátka jsem si oblíbila Jeanův přístup k lidem, tajné scházení Kozety a Mariuse, jak komisař zasvětil celý život honbou za jedním uprchlíkem (až nevynným) a poté zjistit, že nemá jiný smysl života. ( - Cože bylo podle mě smutné). Nemohu zapomenout zmínit malého chlapce sbírajícího kulky. Jak postavili ty muže ke zdi... Ať žije republika !

Cate