Milujeme sníh ! ^.^

20. února 2014 v 21:33 | Cate ^.^ |  Škodolibosti není nikdy dost :P
No to snad ne.
Vylezu ven a tam je nasněženo. Chápete? Nasněženo.. A v Praze ! No, čemu se taky divit, vrátila jsem se z balkonu, sedla si k počítači a hned na seznamu sem si přečetla, jak šíííílená je v Praze kalamita sněhu ( pro skoro detailní popis tu tou dobou byly asi 2 cm sněhu). No, co dodat. Nechtělo se mi, ale musela sem jít do práce.
Když jsem vyšla z baráku, zjistila jsem, že to na schodech dost klouže. Viděla jsem paní od nás z baráku, jak se na ně dívá s hrůzou v očích. ( Většinou tu žijí starší lidi, nebo rodiny s už dospělýmy dětma) No, tak sem se opatrně chytla zábradlí, sešla jsem a paní z baráku jsem pomohla do schodů. Pokud se říká, že málo stačí k dětský radosti, nevím teda, jak bych nazvala maličkost pro radost seniorskou. Né, že bych byla nevděčná.. Ale když mi někdo 10 minut děkuje na schodech, já pospíchám do práce a venku je kláda jako svině, docela mě to začlo otravovat. Tak jsem se rozloučila, otočila se a vzala čáru na tramvaj.
Samozřejmě jsem daleko nedošla. Jak sem se tak vášnivě otočila a snažila se zdrhnout před vděčnou paní, chtěla jsem si zapojit sluchátka do mobilu.. A samozřejmě sem u sebe žádnej mobil neměla, protože jsem ho zapoměla doma. No co čert nechtěl, vracela jsem se ke vchodu a vidím, jak nějaká ženská šla ze schodů. Teda, no, šla.. Přísahám bohu, že tomu, co se stalo, jsem se smát nechtěla. Ale prostě.. To nešlo.

Ta paní se samozřejmě na schody ani nekoukla a tím pádem si nevšimla, jak moc jsou namrzlý. Nechytla se zábradlí a vykročila.. No lidi přísahám bohu, takovýho prdeláka sem viděla snad jenom ve filmech. :D

Jak jsem uvedla výše, já sem se smát nechtěla. Ale to nešlo. V tem okamžik sem tam normálně na chvíli umřela smíchy, padla jsem jsem na kolena a přísahám bohu, málem jsem se počůrala smíchy. No řeknu Vám, chudák paní. :D Tak jediný co, tak vstala a hladila si prdel, prošla kolem mě s tím nejvíc vražedným výrazem a zmizela mi z dohledu.
Po pár minutách mýho blbýho tlemení se jsem se zvedla a šla si nahoru pro mobil. No, jak už to u holek bývá, se svým vtipným zážitkem jsem se chtěla okamžitě podělit a tak jsem neváhala a zavolala svojí stejně škodolibý kaamrádce. A tak jí to povídám, smějeme se, otevřu dveře, a.. Hodím TUTOVĚ stejnýho prdeláka jako ta ženská předemnou. Ta už se vracela domů od popelnic ( předtím jsem zapoměla zmínit, že vynášela odpadky) a první, co viděla bylo, jak jsem si kecla na to stejný místo. No lidi, takhle se mi v životě nikdo nevysmál.
Co dodat, vím, že se říká " Boží mlýny melou pomalu, ale jistě."
No, jenom já můžu mít kliku na takhle rychlou spravedlnost ! :D

Cate
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama